Zpravodajství BFT z Finska
Zájezdy BF Travels jsou vždy nabité zážitky a tento den nebyl výjimkou. Skupinka přiletivší letadlem přiletěla v pátek před půlnocí do Vantyy (Heslinky) a nocovala na letišti. Při ranním přesunu vlakem na aut. nádr. Kampi hovořili se spoustou lidí, prý za ten den s více lidma, než v Praze za týden. Hlavně Luděk prý ty lidi přitahuje. "Já je jen několika vlídnými slovy oslovím", povídá Luděk - kouzlo osobnosti. Ztěchto lidí byl nejzajímavější jakýsi rusák, který když se mu snažili vysvětlit jistou hru, opakoval pořád "I'm russian", "I'm russian" jako omluvu, že to pořád necháme. S rusáky je to vůbec zajímavé, získali jsme zde za ten jeden den pocit, že finové si podle našeho jazyka myslí, že jsme nějací rusové a oddechnou si, když jim řekneme,že nejsme. Nás z auta se takhle po pár slovech mezi sebou zeptal náhodný pán na zastávce "What is this language?".Nebo nějaký kluk s holkou v autobuse vyloženě řekli, že jsou rádi, že nejsme rusové.
Nejsilnějším zážitkem dne byla právě cesta místním autobusem v Jyväskylä. Kofola chtěl koupit lístky hromadně pro všechny a stálo to 117 €. Už pŕi nákupu nám to přišlo drahé, cesta z Helsinek stála skoro stejně. Za ty peníze nám řidič vyjel asi 4 m dlouhý papír, na kterém se podezřele často opakovala částka 3 €. Rozhovorem s mladým finským párem (kteří se také tvářili, že je dobře, že nejsme rusové) jsme zjistili, že je to opravdu moc a že tedy na konečné budeme jízdné reklamovat. Dostali jsme totiž 3x13x3 lístky, tak jsme si dělali legraci, že to je 3€ za osobu, 3€ za batoh a 3€ za to, že jsme rusáci. Kofola prohlásil, že je to nejdražší kus papíru, který si kdy koupil (asi nemá listinné akcie;-) ). Řidič na konečné ovšem nemèl moc chuť se domluvit, vymlouval se na zamčenou kasu a pak nabízel nám dá 30€ ze svého (ačkoli v peněžence těch 80 měl-měli jsme jet jen za 3x13=39€). Nakonec jsme skončili jen s telefonním čislem na dopravce a jménem řidiče.
Osvěžili jsme se zmrzlinou, kterou nám přinesla Jana z blízkého krámu a vydali jsme se pro Finsko netypicky do kopce.
Vedoucí funkci letošního puťáku obstarává letos Matěj a nám se zdá, že s pozicí šéfa mu rostou ramena. Doklonce se už i naučil dávat ruce v bok, jako Šéf.
S trasou si dal takovou práci, že i ve Finsku typickém svou rovinou nám našel trasu, která umožňuje lézt do kopce na začátku, s nejtěžším batohem. Kdy jindy lézt do kopce, než s nejtěžším báglem.
S Janou jsme se odskočili koupat do prvního jezero, co bylo cestou, což na finské poměry nebyl ani kilometr. Kopec měl převýšení asi 100 ale terénem s velkými balvany obtížnost dohnal. Na vrcholku byla vyhlášena ibêdová pauza. Matêj vyhlásil přesný čas odchodu i čas odchodu na krátký fakultativní výlet po naučném okruhu a na vyhlídku. Zdejší les byl najednou jiný než borový, takový vlhký, tmavý březovo osikový s podrostem trávy se širokými listy. Vyhlídka na Jyváskylä a přilehlá jezera.