Obrázek dokreslující nadpis

Zpravodajství BFT z Finska

Přibližná trasa: Jyväskylä - Joutsa

Krátká vycházka mezi dvěma lenošeními

Soimalampi se nachází na souřadnicích 62,94298° s.š., 26,01769° v.d., jak stálo na ceduli s mapou. Po půl jedné jsme se přesunuli o 3,7 km dál do Lintuniemi: 61,92312° s.š. 25,99402° v.d.
Jelikož jsme neměli naplánovanou příliš dlouhou trasu, mihli jsme celkem vyspávat. Ranní rozvička koupáním. Kofola s Luďkem vzali dvacet lahví a šli k prameni, který jsem s Matějem včera objevil pro vodu. Před jedenáctou přišli dva starší finové a vypadali, že si chtějí sednout. Vyklidili jsme jim lavičku a oni si začali opékat nějaký točeňák.
Mezitím zahájil Matěj zkoušku plavení batohu kruhem,důležitou pro zítřejši brození. Na trase totiž máme naplánováno překonání jezera Rutajärvi, protože kdo by to obcházel, když je v nejužším místě široké jen 20 metrů.
Je mezi námi ovšem dost pochybovačů, kteří tomuto nápadu silně nedůvěřují. Proto bylo vhodné je přesvědčit praktickou ukázkou. K dispozici máme velký nafukovací kruh, který tak nějak unese člověka, tedy by ranec ~20 kg měl unést, i přesto, že mírně uchází.
Zkouška přitáhla pozornost všech přítomných a dopadla velmi dobře, bágl seděl na kruhu pevně i bez přivázání. Matěj doplaval až na druhou stranu jezírka, tam vystoupil, vzal krosnu, demonstraivně se tam chvilku procházel, pak hodil krosnu zpátky na kruh a plaval zpátky. Ghost to nicméně zhodnotil tak, že nepřesvědčené pokus stejně nepřesvědčil, ale ty tozhodnuté alespoň neodradil.
Cestu lesem mezi tábořišti jsme šli skoro individuálně. Najednou potkávám Matěje s Terkou ležíc na mechovém plácku.
To je docela problém, najít místo bez borůvek, kde si můžeš lehnout, aby si nebyl modrej od borůvek."
Ono je problém najít místo třeba i na čůrání - aby si byl člověk jistý, že nepočůrá něco, co po něm někdo jiný půjde sbírat.
Ghost: Zasraný borůvky, jsou úplně všude, že nemáš ani kam šlápnout.
Proto má Petra modrý zadek, ale kdybyste se ptali na skvrny na zádech, co má Jana, tak ty jsou prosím pěkně od jahod.
Žroutík dokonce řekl, že už barůvky nechce ani vidět. Neřekl ale, že už je nebude jíst, takže klidně může sbírat po slepu
Borůvky jsme si dopřávali ráno ve dvou kotlích krupičné kaše, s mlékem, či jen s cukrem.
Taky tu roste jiná bobulovina z čeledi vaccinium, která je nejedlá. Jana tradičně ochutnává veškeré bobule, chtěla by ale potkat morušky.
Na oběd jsme došli na vařiště, kde jsme původně měli skončit včera (Lintuniemi, viz první odstavec). Odsud fakultativní výlety nalehko.
U oběda hovoříme o KPZkách. Ghost má v KPZ vlasec, ale bez háčku na ryby a taky flashku. Asi by měl obměnit mince, protože za korunu, dvoukorunu a pětikorunu si koupí na záchranu tak tři rohlíky. Jana by si do KPz dala kreditku. Já jsem KPz přetransformoval do podoby bastlícího pytlíku, kde mám alobal, dráty, kancelářské sponky, gumičky a vteřinové lepidlo. S pomocí toho bastlu jsem sestavil nabísjecí zařizení (ještě se dvěma kous) Káji brácha má 6 druhů KPztek, např. "urban KPzku" do města. Na výlet na Házmburk si prý vzal navrch i houpací síť a tři syrové brambory, kdy se něco stalo, aby mohli přespat a nezahynuli hlady.
Po obědě jdeme nalehko projít ztezky v okolí, hlavně na esker vedoucí na jih do jezera (kde jsme se chtěli přeplavovat Rutajärvi původně). Esker je geomorfologický útvar ledovcového původu, který vznikl nějak při odtávání pevninského ledovce na konci doby ledové ze sedimentů řek tekoucích po tajícím ledovci. Vypadá to v zásadě jako železniční násep, ale je to třeba 20 m vysoké a 40 široké.
Zjišťujeme, že nejpřehlednější je nazývat spací místa podle projíždějícího vozidla - tedy "u projíždějícího auta" (ne/po) a "u traktoristy"(po/út). Dále pak asi "v boudičce" (út/st) a dnes možná "u eskeru".
Řeč přišla na poslech (v nepublikované zprávě z neděle byste se dočetli, že jsme si večer místo kytary mastňácky pustili z telefonu četbu na dobrou noc-Jules Verne - Ledová sfinga). Žádný další poslechový večer už totiž nebyl. U traktoristy (kde jsme si kvůli tomu dokonce v stanech obrátili hlavy k sobě) jsem seděl dlouho u kytary a pak už mi přišlo, že je pozdě a v boudičce jsme zase byli daleko od sebe. Jana vymyslela, že bychom tedy mohli využít jiné časy během dne - např. při jídle, kdy je i celkem velká pravděpodobnost, že budeme mít tlamičky zaměstnané něčím jiným než mluvením. Možná i během vaření a nakonec i třeba během dne při pochodu, např. na poslední den, kdy tam máme nějakých 21 km po zpevněných cestách.
Z nějakých jiných pohnutek přišla během nějakých fizioterapeutických hovorů s Kájou (ona to studuje) řeč na schopnost mrkání jedním okem. Jsou lidé, kteří neumějí zavřít jen jedno oko. Například Jana už to mrkání jedním okem trénuje už aspoň deset let a pořád to není ono. Terka na druhou stranu to umí bez toho, aniž by se jí pohnul na obličeji jediný další sval.
Jana: Ani já neumím všechno.
Následně se hovoří o hýbání ušima a nozdrami. Třeba u těch uší už to dneska není potřeba (natáčet uši jako zajíc kvůli nebezpečí, co nás sežere) a tak to lidé v zásadě zapomněli. Nepotřebné svaly a nervové dráhy atrofují. Jana je tu vývojově nejvyšší.
Po dalších posluchačsých dotazech jsme dosopěli k názoru, že takřka jakýkoli pohyb (neřku-li sport) lze dělat velmi nsadno špatně až patologicky a tak je snad ve výsledku nejzdravější sedět na zadku.
Na jedné naučné ceduli v blízkosti jsme zjistili, že rybaření na obyčejný prut bez navijáku (rozumněj klacek se splávkem). Jeden takový byl asi proto i ve vybavení vařiště.
"Na té ceduli stálo že rybaření na jednoduchý prut je dovoleno. Tato informace by neměla zapadnou"
Významné pohledy na Luďka
Luděk: ...Co bychom tomu harantovi ještě vymysleli...nakreslíme mu panáka, ať skáče!
Miki: To je zištné, můžu mít k večeři rybu.
Luděk: Obětuji se pro vás!
Aby bylo na co chytat, jde Petr s Matějem vytlouka žížaly. Kovovými topůrky místních seker tlučou do tenkého kmínku nějaké čtyřmetrové osiky a tlučou a tlučou. Žížala sice nevylezla ani jedna, zato z blízkého stanu vylezla Vendy, které bylo špatně a spala tam...
Po fakultativních výletech se chvíli sedělo v ohnišťovém přistřešku vaŕiště, při tom byly zobány různé pochutiny, načež se začala vařit večeře. PPVS měla kilo rýže s vepřovou konzervou a liškovou omáčkou z čerstvých místních lišek, PPVS vařila něco se solenou sušenou vepřovou panenkou (oni mají vůbec některé velmi zajímavé věci, např. sušené batáty)
Hrálo se a zpívalo někam k půlnoci, jelikož bylo chladno, spali všichni nakonec ve stanech. Dali jsme si ještě 3. a 4. kapitolu Ledové sfingy, ale já z toho moc nevím, usnul jsem brzy.